Zajímavosti o městě

Farnost sv. Jiljí

Historický vývoj náboženského vyznání na území Chropyně

Období před příchodem Ludaniců

První katolický kostel v Chropyni byl postaven zřejmě cisterciáckým řádem z kláštera ve Vizovicích, kterému roku 1261 chropyňské panství připadlo. Kde stával a kdy zanikl není dostatečně známo. Připomíná se v letech 1408 – 1410, tedy v době před husitskými válkami, kdy (podle kroniky) pohání Jan Puška z Kunštátu k zemskému právu Jakubka z Rakodav, že mu zadržel zboží Záříčí, „půl toho záduší, jež sluší k Chropyni a já na to dobré listy mám od markrabiny i těch kněží, jichžto záduší jest.“ Po husitských válkách, kterými Chropyně velmi trpěla, se kostel připomíná až v kupní listině z r. 1517, kdy Hynek Rokytský z Ludanic odkoupil nároky kunštátského rodu na Chropyni.

Období Jednoty bratrské

Jednota bratrská byla náboženská společnost, která na podkladě Kristových zásad rovnosti a lásky k bližnímu usilovala o mravní a světový rozvoj svých členů. Byla to organizace sebevědomá, mravně vysoko stojící, která tvořila v národě silný řetěz, který nešlo přetrhnout bez násilných protireformací. Rodinný i veřejný život členů Jednoty bratrské spočíval na autoritě. Autorita je často vedla k čestnému životu, práci, skromnosti a lásce k bližnímu.

Mezi největší příznivce Jednoty bratrské patřil rod Ludaniců a jejich vlivem se toto vyznání rozmohlo a upevnilo i v Chropyni. Ti také nechali postavit bratrský dům, který Jednota bratrská dostala v r. 1561. Ve druhé polovině 16. století založila Jednota bratrská v Chropyni vyšší latinskou školu. Do této školy chodily nejprve děti různých předních panských rodů na Moravě, později i nadaní mladíci z lidu (ti se pak měli věnovat duchovnímu povolání). Děti se zde učily různým řemeslům, umění ,  modlitbě a vybranému chování. Z této doby také pochází jedno úsloví: Chodit do Chropyně na móresy (dnes bychom řekli na vzdělání). Bratrský dům byl osvobozen od robot, dávek i platů, mohla se zde provozovat jakákoli řemesla a Bratři mohli k vlastní potřebě vařit pivo.

Skoro celá Chropyně věřila bratrsky a známe také od této doby až do panování kardinála Dietrichštejna skoro nepřetržitou řadu bratrských kněží. Problémy však přišly už v období, kdy Chropyně přešla do držení rodu Haugviců, kteří lnuli ke katolickému učení. Ti Jednotě bratrské nepřáli a i v Chropyni ji všelijak pronásledovali. Zastavovali duchovní sbory a na svém panství bránili i bratrským křtům a svatbám. Členové Jednoty se pak prostřednictvím svých bratří v těchto případech obraceli do Přerova.

O tom, že se Jednota bratrská v Chropyni opravdu velmi rozmohla svědčí i zápisy z kroniky, které popisují nacházení mnohých základů a sklepení při opravách a nových stavbách na náměstí. Různé chodby, sklepení či základy můžeme nalézt mezi čísly 28 – 32. Přesto žádný historický zdroj nedokáže prozradit, ve kterých místech stávalo bratrské gymnázium.

Protireformační období kardinála Dietrichštejna

Roku 1615 koupil chropyňské panství kardinál František Dietrichštein, aby „vyvrátiv chropyňské semeniště kacířství mohl snadněji potírati kacířství v Kroměříži a v jeho okolí rozšířené.“

19. září 1615 přichází do Chropyně z Olomouce jezuita Vojtěch Chanovský, rodem z Dlouhé Vsi, spolu s jedním bratrem. Ubytovali se na zámku a své protireformační dílo začali tím, že k sobě zvali nejprve bratrské kněží a starší sboru, se kterými vedli náboženské diskuse, aby zjistili, kde jsou hlavní odchylky ve věroučných názorech. Na veřejných kázáních pak s tím větším úspěchem udeřili hned na pravé místo a tak svou výmluvností obhájili církev tím účinněji. Ještě toto roku pak vrchnost vyhnala bratrské kněží z Chropyně. Bratrské gymnázium bylo z psychologickonáboženských důvodů zbouráno a v nově vystavěném zámku byla otevřena jezuitská elementární škola s protireformačním výchovným účelem.

Před samou reformací bylo v Chropyni jen 18 katolíků. Již koncem roku 1615 vzrostl počet katolíků na 62.

V roce 1616 působil v Chropyni jezuita Martin Ignác Sarkander, bratr sv. Jana Sarkandra, a Matěj Klimasius. Za jediný rok obrátili v chropyňské farnosti 196 osob. Z nejzatvrzelejších občanů městečka se stali nejhorlivější katolíci.

Pozemky bratrského sboru byly vrchností zabaveny a byly dány zámecké kapli. Ta sloužila jako filiální kostík vlkošské farnosti, která spravovala Chropyni až do roku 1729, kdy bylo zřízeno lokální kaplanství. Hlavní oltář v kapli byl zasvěcen sv. Kříži a poboční sv. Jiljí. V kapli byla křtitelnice, oratorium a na věžičce 2 zvony. Kaple se poprvé připomíná v roce 1625. Dle zápisů přerovské děkanátní matriky byla 12 sáhů dlouhá a 5 sáhů široká. Každou třetí neděli se v ní konala mše svatá.

Zámecká kaple byla farním kostelíčkem až do r. 1780, kdy se bohoslužby začaly sloužit v dnešním kostele. Kaple časem pustla a dnes slouží jako farní stodola. Rozměry v zápisu se skutečně shodují s rozměry stodoly. Zazděná obloukovitá okna jsou dosud patrná. Při opravě byla zbourána věž. Pod kaplí byly sklepy stejných rozměrů, dnes se využívá jen jejich nepatrná část.

Dnešní farní kostel byl rozestavěn počátkem 18. století a dostavěn r. 1772 v barokním slohu stavitelem Janem Grimmem na náklady majitele panství knížete a olomouckého arcibiskupa. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Jiljí. Proto se v neděli o sv. Jiljí (1. září) slavily v Chropyni hody. Jejich tradice během totalitního režimu zanikla, avšak současní farníci se snaží o znovuobnovení tradice chropyňských hodů. Také se slaví svátek posvěcení chrámu Páně, který v naší farnosti připadá na 10. září. V tento den v roce 1780 vysvětil olomoucký arcibiskup Colloredo – Waldsee místní chrám.

Při svěcení nově postaveného kostela (1772) byla u kostela zasazena lípa. Lípa zde stála až do roku 2004. Protože začala usychat, rozhodly úřady o jejím skácení. Na jaře roku 2005 pak bude vysázena lípa nová.

Kolem stávajícího kostela byl, podle starého zvyku, hřbitov; pochovávalo se na něm až do roku 1814. Mezi léty 1787 – 1806 byla postavena fara pro duchovního správce. Stávala v místě, na kterém stojí současná jednopatrová fara.

Chrám sv. Jiljí - kostel a fara v Chropyni

Chropyňský kostel nese jméno opata sv. Jiljí. Vždy na začátku měsíce září, na den svátku tohoto světce, připadne tzv. hody. V našem městě se po dlouhé době tato tradice obnovuje.

Kostel sv. Jiljí je vystaven v barokním slohu, tzv. Josefínském, a vybudoval ho olomoucký arcibiskup Maxmilián Hamilton v roce 1772, o čemž svědčí jeho znak na klenbě před kněžištěm. Stavěl jej Jan Krim za rychtáře Jana Orlíka. Kostel byl posvěcen arcibiskupem Theodorem Colloredo-Waldsee 10. září 1780. Kostel měl původně dva oltáře – hlavní sv. Kříže a boční sv. Josefa. V roce 1890 byla k východní straně přistavěna kaple Panny Marie Lurdské. Délka kostela je 25 m, šířka 10 m; výška věže je 16 m. Za hlavním oltářem je portál, do něhož je zasazen obraz sv. Jiljí, malovaný akademickým malířem Adolfem Helerem z Kroměříže v roce 1912. Původně tam visel obraz téhož světce, pocházející z 18. století. Ten byl však velmi poznamenán „zubem času“ a nyní se nachází na oratoři. Za oltářem, v rozích, jsou umístěny sochy sv. Mikuláše a sv. Prokopa. Ozdobou kostela je kazatelna a zejména mistrovsky vytvořená křtitelnice od neznámého autora, která zachycuje křest Ježíšův sv. Janem Křtitelem (sochy jsou v životní velikosti).

Na kostelní klenbě se původně nacházely stropní malby z konce 18. století, které vytvořil F. Přeček z Přerova. Jeden ze tří výjevů představoval vítání Panny Marie sv. Annou, druhý příchod betlémských pastýřů, kteří se přišli poklonit Ježíškovi a třetí znázorňoval Tři krále. V roce 1967, při přemalbě kostela, konstatovalo Krajské středisko památkové péče v Brně, že záchrana figurálních maleb je z technických důvodů nemožná. Proto bylo upuštěno od restaurování původních maleb a opravila se pouze temperová malba, která se nacházela pod obra zy a byla v dobrém technickém stavu. Zachována zůstala také malba vítání Panny Marie sv. Annou v kapli, která byla nejmladší.

Ke kostelu neodmyslitelně patří varhany. O nich však je zmínka až v roce 1844, kdy byly údajně pořízeny nové od firmy Antonín Hanačík ve Zlíně a poprvé se na ně hrálo 11. března. Na ty hrál od roku 1905 František Kašper, velký hudebník a dirigent místního slavného sboru. V roce 1942 byly pořízeny varhany nové, dvoumanuálové, vyrobené firmou J. Melzer v Kutné Hoře. Bohužel se na nich za 55 let podepsal zub času, červotoč i tehdejší doba a péče o památky, že byly v roce 1996 na základě neodborného a ukvapeného jednání a na tehdejší dobu velmi krutým zásahem zničeny. V roce 1999 byly pořízeny digitální varhany značky Viscount.

Mezi nejvýznamnější kněze, kteří v Chropyni působili, patří bezesporu P. Jan Vévoda, který se velmi zasloužil o rozkvět farnosti a celé obce a byl v Chropyni více než 50 let. Toho vystřídal mladý kněz P. Bohumil Šebestián Kunčar, který do Chropyně přišel přímo z komunistického kriminálu. Lidé si ho brzy velmi oblíbili. Jeho život bohužel skončil tragicky - pádem z lešení při opravě fasády kostelní kaple.

Kostel sv. Jiljí byl zařazen do státního seznamu nemovitých kulturních památek.

Kontakt

 Římskokatolická farnost Chropyně
Komenského 31, 768 11 Chropyně
telefon: 739 344 061


P. Mgr. Jiří Putala
administrátor ŘFK Chropyně, Břest, Žalkovice
telefon: 603 747 898
email: putala.jirka@seznam.cz

Webové stránky Farnosti Chropyně