Zajímavosti o městě

Národní přírodní památka Chropyňský rybník

Město Chropyně leží v inundační lužní oblasti Moravní nivy. Ta je prakticky obklopena ze všech stran lužními lesy a zvláště dříve byla velmi vodnatá, místy bažinatá, každoročně zaplavovaná vodami řeky Moravy, Bečvy a Moštěnky.

Biocenosa chropyňského rybníka byla velmi významná a zajímavá a její vznik spadá značně daleko do minulosti. Mapa chropyňského panství z r. 1773 zachycuje rozsáhlost lesů s široce meandrujícími vodními toky, hojnými lukami, pastvisky a několika rybníky. Největším byl rybník Hejtman, dále rybník Plešovský, konečně pak rybník pod dnešním zámkem (nyní rezervace), zvaný tehdy Starý, po výstavbě zámku přejmenovaný na Zámecký. V širším okolí bylo ještě několik dalších rybníků. Jejich vznik možno datovat do  16. století, kdy feudální velkostatky se začaly intenzivně věnovat rybnikaření. V Chropyni to byl moravský zemský hejtman Václav z Ludanic (rybník Hejtman), po něm Hanuš Haugvic (rybník Plešovský). Dá se předpokládat, že tzv. Starý rybník pod Ludanickou tvrzí je svým původem nejstarší, neboť staré údaje o obyvatelích Plešovce hovoří jako o rybářích, majících tuto povinnost vůči panství. Za třicetileté války rybníky zpustly a postupně na jejich místě vznikaly louky nebo pole. V 19.století zůstal již jen rybník Zámecký, vcelku ve své původní podobě, přimknutý jedním břehem k městečku, na ostatních stranách sousedící s lesem a polem. Dnes je výstavbou domů obklíčen již ze tří stran.

Makroklimaticky se Chropyňsko řadí do teplé oblasti T2 s průměrnou roční teplotu 8,6 °C a průměrným ročním úhrnem atmosférických srážek 587 mm, ve vegetačním období 388 mm. Vzhledem k množství atmosférických srážek za vegetační období je možno považovat území za suché. Zima je poměrně krátká (počet ledových dnů 30 – 40, mrazových dnů 100 – 110, letních dnů 50 – 60). Červencová teplota je průměrně 17 – 19 °C. vegetační doba trvá 172 dny.

Středem pozornosti u Zámeckého rybníka byl vždy výskyt kotvice vzplývavé a hnízdění racka chechtavého. Proto rozhodnutím státního pozemkového úřadu v Brně ze dne 17. listopadu 1925 začal být chropyňský rybník o výměře 22 ha chráněn podmínkami [obsah/kotvice_plod.jpg] podle § 20 přídělového zákona jako zbytek původního vodního opevnění, dále lokalita kotvice a hnízdiště racků. Tak se stala tato lokalita jednou prvních státem uznaných přírodních památek na Moravě a veškeré další zásahy na ní podléhaly rozhodnutím orgánů ochrany přírody. Za státní přírodní rezervaci byl rybník v Chropyni vyhlášen ministerstvem kultury 14. května 1954 výnosem č.j. 35431/54-IX. Podle stanovených podmínek musí být hladina vody udržována od 1. března do 1. července v konstantní výšce a rozloha kotvice vždy zachována v ploše nejméně půl hektaru.

Ekologické vztahy v biocenose rybníka byly po dlouhá léta ustálené. Rybník pouze zarůstal rákosím a orobincem. Statek zde choval ryby a k rybolovu docházelo jednou za 4 roky, doba spuštění vody byla vždy krátká, což svědčilo rozvoji pobřežní flóry. V zimě bylo rákosí sekáno ke stavebním účelům. Čas od času docházelo k pokusům o zmenšení plochy rákosin a vyčištění dna od bahna, ale zásahy nebyly pro flóru podstatné. V této době se dochoval rybník až do roku 1955, kdy jej převzalo státní rybářství. To se postupně zaměřovalo k docilování stále vyšších výnosů z chovu ryb a v té souvislosti i na likvidaci rákosin. Tak v roce 1966 bylo rákosí těžkou mechanizací shrnuto ke břehům a uprostřed rybníka ponechán ostrov, zprvu 5 obloukovitých deponií, jež pak byly shrnuty dohromady. Při této melioraci rybníka byly zlikvidovány bažinné louky pod zámkem, na nichž se nacházel bohatý soubor ostřic (Carex).

Úpravy měly ovšem zásadní vliv na změny v druhové skladbě flóry na rybníce. Původně velmi bohatá flóra byla středem zájmu botaniků, kteří zajížděli do Chropyně. Ještě v první polovině 20.století zde rostl leknín bílý, stulík žlutý a je uváděn i výsky bublinatky obecné. Koncem 50. let provedl Hynek Zavřel úplný soupis rostlin, které se u rybníka vyskytovaly. Díky soupisu dnes můžeme konstatovat, že mnohé rostliny, které zde byly dříve hojně rozšířené, se zde již buď nevyskytují, nebo se vyskytují jen sporadicky (kapraď bahenní, leknín, stulík, rdesky, skřípince, ostřice, závary, pryskyřník velký, šťovík koňský, rozpuk jízlivý, puškvorec apod.). Chráněná kotvice vzplývavá (Trapa natans) však zabírá každoročně téměř dvě třetiny vodní hladiny. Na deponii, kde hnízdí racci, bují bez černý, kopřiva dvoudomá, potměchuť. Podél břehů najdeme chráněný kosatec žlutý. Na volné hladině se šíří opět oba druhy orobince, jež bývají každoročně koseny vodní pilou. Z uvedeného je patrné, že rekultivace rybníka negativně ovlivnila původní bohatý výskyt květeny na rybníce.

Druhou významnou složkou života v rezervaci jsou hlavně vodní a bahenní ptáci, kteří zde hnízdí, nebo se zastavují v době tahů. Chropyňské hnízdiště racků bylo v kraji jediným (později vzniklo na rybníce u Tovačova), dnes hnízdí racek na rybnících u Zahliniv a také na močálu u Kvasic. Na rybníce v Chropyni hnízdilo až na 3.000 párů. Racek se objevuje v Chropyni začátkem března (je nazýván v Chropyni rybářka), ke 20. dubnu se objevují v hnízdě 3 vejce. Kolem 1. června jsou mláďata již přepeřena až na hlavu, kdy je vhodný čas pro kroužkování. Dle kroužkování se zjistilo, že původní domněnka, že lokalita je výhradně jihotažná, je nepravdivá a že rozlet racků z Chropyně je mnohem širší. Značná část letí přes Maďarsko zpět ke Středozemnímu moři do Jugoslávie a Itálie, kde zimují a kde bylo nejvíce kroužkovanců nalezeno v oblasti kolem Benátek. Část racků je však strhávána jinými toky (Labe, Vltava), což potvrzují nálezy kroužkovanců u Ženevského jezera, u Berlína a Hamburku. Odtud zřejmě letí podél pobřeží Atlantického oceánu ke Středozemnímu moři. Jeden nález pochází z Portugalska, jiný z pobřeží severní Afriky. Avšak i na podzim se na rybníce objevují rackové, kteří táhnou od pobřeží Baltského moře na jih. Racek chechtavý je dodnes typickým ptákem chropyňského areálu, který po jarním příletu provázel oráče na polích. Na Chropyňsku také nikdy nedocházelo ke kalamitnímu výskytu chroustů. Při kroužkování často mláďata vyvrhla obsah volete, v němž nejčastěji byly žížaly, ponravy, hmyz a méně často plevelné rybky. Ještě v předminulém století docházelo k hromadnému lovu těchto ptáků, kterých bylo postříleno i několik tisíc a chudí obyvatelé je sbírali k obživě. V souvislosti s pochopení užitečnosti racků tato „móda“ na konci 19. století zanikla. V současné době však dochází k jejich přemnožení a za situace, kdy na jaře nedochází k hluboké orbě, slídí racci po potravě přímo ve městech, na skládkách a na ulicích, což nebylo nikdy předtím zjištěno.

Kromě racka chechtavého hnízdí na rybníce lyska černá, slípka zelenonohá, rákosník velký, rákosník proužkovaný, roháč potápka, roháč černokrký, potápka malá, bukáček, strnad rákosní, pisík aj. Za tahů uvidíme na rybníce kachnu ostralku, lžičáka, hvízdáka, rybáka černého, rybáka bělokřídlého i husy divoké. Na hladině se objevují dále kachna březňačka, polák velký, polák chocholačka, čírka modrá i obecná. Nehnízdí však na rybníce, nýbrž v blízkém lese. V roce 1981 zde hnízdila poprvé labuť velká. Nezřídka navštíví rybník orlovec říční, pochop rákosní, volavka popelavá, čejka, ledňáček. V dřívějších letech navštěvovala rybník z blízkého neregulovaného mlýnského ramene Divoké Bečvy vydra (v letech 2. světové války se dokonce uvažovalo o možnosti vyhlášení části území Bečvy rezervací). Z ostatních savců je běžná ondatra a hryzec vodní. Výskyt bezobratlých živočichů dosud nebyl mapován. Stonky rákosí pod hladinou bývají na konci vegetačního období hojně porostlé trsy houby říční. Soubor ryb, které zde žijí, tvoří běžné druhy – chovají se výhradně kapři, štiky, tu a tam i úhoři.

Jak je výše uvedeno, vyskytují se i dnes na území lužního areálu Chropyňska zbytky tůní, protože v blízkosti protéká neregulovaná Divoká Bečva. V těchto vodách nacházíme i dnes vzácnější rostliny: šípatku středolistou, žebratku bahenní a poměrně značné množství kosatců žlutých. V jarním období objevíme v lesních tůních (Kojetínský les) leště listonohy a žábronožky. Lužní lesy, porosty tůní, toků a rybník zůstávají dodnes typickými prvky lužních biocenos. V tom stále tkví charakteristika chropyňského areálu. Ochrana těchto prvků je, zvláště dnes, velmi žádoucí.