dr. Emil Axman

Narodil se 3. června 1887 v Ratajích, v učitelské rodině. Otec Vilém tam působil téměř dvacet let; až do roku 1893, kdy se stal ředitelem školy v Chropyni. Toto městečko, známé především svou tradicí o králi Ječmínkovi, se tak stalo místem Axmanova mládí, místem, na něž rád vzpomínal a k němuž se vracel i v dobách, kdy byl již stálým obyvatelem Prahy.

V letech 1898 – 1906 studoval Emil Axman na kroměřížském gymnáziu. Ovlivněn bohatou kulturní tradicí města, ale i vynikajícími učiteli, mezi něž patřil především zakladatel Pěveckého sdružení moravských učitelů Ferdinand Vach, věnuje se aktivně zpěvu a hře na klavír. Pod vlivem Julia Rauschera odchází do Prahy s předsevzetím studovat hudbu. Studia končí r. 1912 doktorátem filozofie a o rok později nastupuje do knihovny Národního muzea s cílem zpracovat zde hudební archiv, aby této práci zůstal věrný po celý život. V roce 1945, bezprostředně po osvobození, byl jmenován i ředitelem Národního muzea. Těžká nemoc mu však nedovolila vykonávat tuto funkci příliš dlouho.

Axman byl však v první řadě hudebním skladatelem, organizátorem a kritikem hudebního dění, projevujícím se výrazně ve dvacátých a třicátých letech. Trvalým zdrojem jeho inspirace byla přitom Morava, zvláště kraj kolem Kroměříže. Moravské inspirace se vinou celým jeho dílem, zakotveným v domácí české tradici, i když pracuje moderními skladebně technickými prostředky. Byl duší Spolku pro moderní hudbu v Praze, uplatňoval se jako bystrý hudební kritik a hudební skladatel. Od roku 1928 byl členem Akademie věd a umění. Vytvořil řadu velkých kantát (Balada o očích topičových, Sobotecký hřbitov, Stabat Mater aj.), symfonických děl, řadu písňových a sborových skladeb, ale i variací lidových písní či skladeb. Na provádění jeho symfonických, kantátových i komorních děl se podíleli přední interpreti i vynikající sborová tělesa.

Axman se často vrátil k Chropyni a k jejímu místnímu folklóru, z nějž zachytil např. vojenské písně (1914). Tradice Ječmínka, tradice Hané se odrazila i v několika skladbách souboru Moravské tance (Šáteček, Tovačov), vznikajícího r. 1939 zčásti v Chropyni. Je proto pochopitelné, že městečko Chropyně jej v roce 1933 jmenovalo svým čestným občanem a Axman v roce 1946 složil na poctu tomuto vztahu Znělku městečka Chropyně pro dechové nástroje.

Celý život zůstal Axman věrný svému rodnému kraji. Rozměrné sborové a písňové kompozice s tématickou národní, slovanskou a všelidskou, nástrojové koncerty, skladby inspirované lidovými texty moravské provenience završují po 2. světové válce jeho rozsáhle skladatelské dílo, předčasně uzavřené krutou nemocí. Emil Axman zemřel v Praze 25. 1. 1949. Roku 1933 byl jmenován čestným občanem Chropyně.