Historie Chropyně

Krystalisačním jádrem osady byla Chropova tvrz. Název je od obecného jména Chrop (Chrapoun, jehož význam je lenoch či darebák) s ženskou staročeskou příponou –ynja či –ynje, jako bůh – bohyně (kuchyně, Čekyně, Choryně, Hrabyně…). U tvrze vznikla záhy osada, na niž přešlo jméno tvrze, později ovšem zaniklé. Chropyně je stará osada, její původ klade pověst o Ječmínkovi do dob předhistorických.“ Tolik praví nejstarší kronika města o vzniku Chropyně.

Je tedy zřejmé, že počátky obce sahají hluboko do minulosti. Přestože z archeologických nálezů je známo, že toto místo bylo osídleno již kolem roku 1000, první písemné zmínky jsou datovány roku 1261. V tomto roce daroval osadu Smil ze Střílek nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. V 15. století páni z Ludanic (jejich znak je na obrázku) učinili z Chropyně střed nevelkého panství, zbudovali soustavu rybníků a rozvinutím rybnikářství velmi významně posílili hospodářství svého panství. Jejich zásluhou byla také ves v roce 1535 povýšena králem Ferdinandem I. na městečko se znakem vydry držící v tlamě ulovenou štiku. Od roku 1615 patří panství kardinálovi Františkovi Ditrichštejnovi, který je však o dva roky později směnil olomouckému biskupství, v jehož majetku zůstalo až do roku 1848.

Rozvoj průmyslu, výstavba cukrovaru v roce 1868, o rok později železnice Brno – Přerov, zásadním způsobem změnily život obce. V roce 1949 byl cukrovar přebudován na závod Technoplast, který je největším podnikem ve městě a ovlivnil a stále ovlivňuje život města v různých směrech. Přinesl zvýšení počtu obyvatel a změnu jeho sociálního složení. Vedle původního jádra obce vyrostlo sídliště z činžovních domů se sportovním areálem.

V roce 1970 byla Chropyně povýšena na město. Poněvadž se nezachoval originál privilegia, nesl znak schválený roku 1977 některé atributy poplatné své době. Teprve v roce 1995 je udělen městu znak a prapor.

Ze soustavy rybníků, která se v okolí Chropyně nacházela, se zachoval „Zámecký“, který je od roku 1925 národní přírodní rezervací s výskytem vzácné kotvice plovoucí; je také největším hnízdištěm racka chechtavého ve střední Evropě. Na jeho hladině se zrcadlí dominanta města – chropyňský zámek. Ten byl na starších základech přestavěn kolem roku 1615 a po polovině 19. století z něj arcibiskup kardinál Bedřich Furstenberg vytvořil lovecký zámeček. Turisty do tohoto zámečku lákají především unikátní sbírka zbraní za 17. století, Ječmínkův sál připomínající dávnou pověst, expozice místních významných osobností – hudebního skladatele Emila Axmana a zejména malíře Emila Filly, zakladatele českého moderního umění a jednoho z nejpřednějších představitelů kubismu ve střední Evropě.

Na opačném konci náměstí, které si zachovalo svůj původní ráz minulého století, nás přivítá jiná vodní plocha, skromný zbytek kdysi více jak stohektarového rybníka Hejtman. Na okraji, v místech dřívějšího dna, byly kolem roku 1950 postaveny malé lázně, v nichž se léčily poruchy pohybového ústrojí a choroby související s vysokým krevním tlakem. Ty však byly při povodních v roce 1997 úplně zničeny.

V dřívějších dobách představovaly velké ohrožení tehdejších selských hospodářství: domy se střechami pokrytými doškem či šindelem, různé dřevěné přístavby, nekázeň obyvatel a na druhé straně nedostatečné možnosti hašení učinily z ohně obávaného nepřítele, znamenajícího mnohdy zkázu celého majetku a v nejednom případě i oběti na životech. A samozřejmě, pro postižené nezbytnost vyrovnat se se životní situací, vybudovat znovu celé přístřeší a hospodářství.

Velké požáry postihly Chropyni v létech 1811, 1851, 1855, 1859, 1871, 1875, 1878 a zřejmě i jindy, a tak se není co divit, že domy v centrální části obce, zvláště na náměstí, měnily neustále svou tvář. Svůj nynější vzhled získávaly většinou na konci 19. století, kdy se v důsledku protipožárních opatření začalo nebezpečí plynoucí z rozsáhlých požárů snižovat. Ubývalo střech pokrytých doškem a šindelem, místo nich byla užívána pevná břidlicová krytina, zvykem se stalo stavět ochranné cihlové štíty domů, a konečně, začaly být zakládány dobrovolné hasičské sbory, vyzbrojené již primitivní protipožární technikou (1891).