Zámek

Historie zámku

První zmínka o Chropyni pochází z roku 1261, kdy byla osada věnována Smilem ze Střílek a jeho ženou Bohuvlastou k obživě jimi založenému cisterciáckému klášteru Smilheim ve Vizovicích. Roku 1267 potvrdil převod osady Přemysl Otakar II. V roce 1421 odnímá Chropyni císař Zikmund vizovickému klášteru a téhož roku ji zastavuje Petrovi ze Sovince. Brzy přešla Chropyně zpět na klášter. Kolem r. 1457, po skončení husitských válek, dal král Jan Poděbradský, jako nejvyšší fundátor vizovického kláštera, Chropyni jako výplatu Janu z Ludanic a Rokytnice. Přesto zůstává Chropyně pod vizovickým klášterem.

V roce 1490 zdědil syn Jana z Ludanic Hynek Chropyni. Přesto král Vladislav II. přenáší právo vyplatit Chropyni z rukou kláštera na Adama Tovačovského z Cimburka. Ten roku 1502 přenáší svá práva výplaty zboží na Hynka Rokytského z Ludanic. Vladislav II. Jagellonský potvrzuje Hynkovi z Ludanic zástavní listy na Chropyni a také to, že pana Hynka nemůže z Chropyně vyplatit nikdo než opati kláštera. Po smrti Hynka z Ludanic (+1526) zdědil Chropyni jeho prostřední syn – Václav z Ludanic, který byl v letech 1541 – 1556 moravským zemským hejtmanem. Byl horlivým přívržencem a členem Jednoty bratrské, která se v Chropyni za jeho působení velmi rozrostla.

Roku 1535 Ferdinand I. povyšuje ves Chropyni na městečko. Dle privilegia tvořil znak městečka „červený štít, ve kterém je uprostřed vydra, která drží v tlamě štiku. V roce 1567 prodává dědic Chropyně Jan z Ludanic městečko Vratislavovi z Pernštejna za 41.000 zlatých, který ji směnil s Václavem a Hanušem Haugvicem z Biskupic za litomyšlský statek. V roce 1577 žádá Hanuš Haugvic císaře Rudolfa II. o povolení výstavby nové tvrze, která ponese jméno Nový Haugvicov. Císař vyhověl. Tvrz se stavěla v letech 1579 – 1580. Po smrti moravského zemského hejtmana Hanuše Haugvice z Biskupic však zůstala nedokončená. V letech 1581 – 1615 přechází vlastnictví Chropyně postupně na 6 majitelů až ji v roce 1615 kupuje František kardinál z Dietrichštejna, který ji však chce směnit za statek Žďár nad Sázavou. Definitivně se Chropyně stává majetkem olomouctví biskupství v roce 1616; po uzavření smlouvy provádí kardinál v Chropyni četné opravy, zrušil bratrskou školu vybudovanou rodem Václav z Ludanic a zařídil nižší katolickou školu.

Do tohoto roku také sahá původ chropyňského zámku. Některé prameny uvádí, že kardinál z Dietrichštejna zámek opravoval, jiné prameny (mj. kronika města Chropyně) uvádí, že nechal místní zámek vybudovat. Je pravdou, že skutečný stavitel místního zámku není dodnes známý. Pokud se tedy opřeme o chropyňskou kroniku, můžeme tvrdit, že zámek nechal postavit kardinál z Dietrichštejna. Svědčil by o tom i nápis na vlysu portálu hlavního vchodu: FRANCISKUC, CARDINALIS A DIETRICHSTEIN, EPISCOPUS OLOMUCENSIS, PRINCEPS, EREXIT ANNO DOMINI MDCXV. Když byl roku 1619 kardinál z Dietrichštejna pozván na zemský sněm do Brna a nepřijel na něj, byl stavy prohlášen za zrádce, vypovězen ze země a jeho osobní statky byly zkonfiskovány.

Roku 1620 se majitelkou chropyňského panství stala Alžběta Falcká z rodu Stuartovců, nejstarší dcera anglického krále Jakuba a manželka českého krále Fridricha-falckého. Chropyni dostala jako korunovační dar od moravských stavů. Vlastnila ji však pouze jeden rok. Po bitvě na Bílé hoře byly kardinálu Dietrichštejnovi vráceny všechny biskupské i rodinné statky. Od té doby patří chropyňský zámek až do dneška olomouckému biskupství (posléze arcibiskupství). Za kardinála Dietrichštejna byl chropyňský statek sloučen s kroměřížským biskupským panstvím.

V letech 1618 – 1648 probíhal po celé Evropě třicetiletá válka. Ani Chropyně nebyla ušetřena. Zámek byl několikrát vypleněn a poničen, nejvíce v roce 1642, kdy jej napadlo asi 500 švédských rejtarů. O rok později lehlo popelem celé městečko a byl zapálen i zámek.

Po smrti kardinála Dietrichštejna byl olomouckým biskupem Karel II. Lichtenstein – Castelcorno, po jehož nástupu prošel zámek několika úpravami podle projektu, který patrně vypracoval architekt Giovanni Pietro Tencalla; v Chropyni jsou realizovány pro Tencallu příznačné architektonické prvky známé i z Kroměříže.

Postupem času však zámek stále více chátral až roku 1701 nařídil nový biskup Karel Lotrinský obnovu zámku, čímž zamezil jeho zřícení. Byl dostavěn hlavní trakt s arkádami a tak došlo ke spojení zámku se starší hospodářskou budovou, tzv. kočárovnou. Věž, která asi původně nesla jen nízkou střechu, byla opatřena vysokou cibulovitou helmicí s lucernou. Roku 1892 však původní bohatě profilovanou střechu zničil požár a tak byla nahrazena dnešním jehlovým zastřešením.

K další důležité změně došlo až po 2. světové válce. Přízemí zámku bylo sídlem lesní správy; byly zde kanceláře a byty úředníků. Od ledna 1949 přešel zámek pod národní správu. Bohužel docházelo k časným personálním obměnám ve funkci národního správce, čímž zámek dost utrpěl. V přízemí byla, po uvolnění bytu a kanceláře nadlesního, umístěna školní jídelna a družina.

V šedesátých letech došlo ke zrušení a zboření chlévů umístěných v bývalých zámeckých stájích a prostor nádvoří byl vyrovnán. Citát ze zprávy zmocněnce pro správu zámku říká: „Původně vedla do zámeckého dvora u kostela vrata s brankou a úzká cesta. Směrem k radnici (až po budovu) byla zahrada, která za chlévy vedla až ke stružce. Mezi kostelem a zámkem byla také zahrada, která pak obklopovala zámek ze strany od rybníka až ke stružce a podél stružky k rohu radnice. Zde všude byl tyčkový plot. V zahradě byly ovocné stromy – jabloně, švestky a rybízové keře. U zámecké stěny od rybníka pak meruňky a vinná réva. Park končil asi 10 metrů za potokem „Stružkou“.

S rokem 1972 přišel nový uživatel zámku – Okresní muzeum v Kroměříži a začala se připravovat rekonstrukce, která začala v následujícím roce. Do zámku byl zaveden elektrický proud, vodovod a kanalizace, byla opravena střecha a dále zajištěny staticky narušené zdi a opravena omítka fasády v plném rozsahu. Hospodářský trakt prošel úplnou rekonstrukcí – byl vybudován víceúčelový sál (v předsálí sálu sociální zařízení a šatna) a v podkroví sálu byt pro správce zámku. Současně byl obnoven zámecký park v náznakovém pojetí renesanční zahrady.         

Po těchto opravách byl otevřen veřejnosti, a to v roce 1983. Po roce 1989 byl zámek navrácen původnímu majiteli, tedy Arcibiskupství olomouckému. Na jeho provozu se spolupodíleli Město Chropyně a Muzeum Kroměřížska.

Zámecké expozice

Největším a nejkrásnějším sálem zámku je Rytířský sál, který vznikl na počátku 18. století. Na kazetovém stropě jsou vyvedeny erby Fürstenberků a spřízněných rodin a je zde nainstalována sbírka zbraní, pocházející z hradu Mírov. Sbírka představuje výbroj pluku z doby třicetileté války.

Dalším krásným sálem je Ječmínkův sál, jemuž dominuje masivní kulatý stůl s jídelní deskou zdobenou intarzií. Sále je podle krále Ječmínka nazván proto, že se Ječmínek údajně v tomto stole ukrývá a proto je také pro něj neustále prostřen.

Návštěvníci se v ostatních sálech mohou seznámit s lidovou kulturou Hané, rybnikářstvím, které k městu neodmyslitelně patří, a také s historickými předměty, které byly v okolí města nalezeny a svědčí o osídlení této oblasti již v pravěku.

Instalována je také expozice významného chropyňského občana hudebního skladatele Dr. Emila Axmana. Expozice významného rodáka Emila Filly však byla zrušena, neboť dle vyjádření Národní galerie nesplňuje chropyňský zámek bezpečnostní ani stavební podmínky pro umístění vzácných děl tohoto malíře.

Každoročně je také v prostoru zámku připravena výstava na stanovené téma. V posledních letech to byla témata např. her a hraček dětí šlechtických rodů, hygiena na šlechtických sídlech a další.

Kontakt

• Zámek Chropyně
• náměstí Svobody 30, 768 11 Chropyně
• telefon: 724 146 334
• email: zamek@smmchropyne.cz
• web: www.smmchropyne.cz

ředitel

• Dalibor Kondler, tel.: 602 618 002

Otevírací doba:

• květen: sobota - neděle
• červen - září: úterý až neděle
• říjen: sobota - neděle

Časy prohlídek: 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00