Emil Filla

Přesné datumy jeho narození a úmrtí jsou zahaleny rouškou tajemství. Ve spoustě zdrojů se uvádí datum jeho narození 4. dubna 1882 v Chropyni, v rodině železničního úředníka. V naší matriční knize najdeme zápis s potvrzením výše uvedeného, avšak s datem 3. dubna 1882. Dětství však prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu a byl zaměstnán jako úředník pojišťovny. Vrozené výtvarné sklony jej přivedly r. 1903 do Prahy ke studiu na Akademii výtvarných umění u F. Thieleho a V. Bukovace. Po třech letech školu opustil nespokojen s konvenčními metodami a náplní výuky a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl sám hledat novou cestu k výtvarnému vyjádření pocitu a procítění současné reality.

Tak začala životní i umělecká dráha jedné z nejzajímavějších postav našeho moderního výtvarného umění – a možno říci, že i naší kultury vůbec. Je totiž zřejmé, že mnohotvárná činnost Emila Filly – malíře, sochaře, grafika, básníka, výtvarného teoretika i filozofa, sběratele, redaktora, organizátora a dokonce i diplomata – formovala výrazně směřování našeho kulturního dění krátce před první světovou válkou a zejména v období meziválečném.

Filla cestoval po Francii, Itálii a Německu. Po válce se usadil v Paříži, kde se stýkal s Picassem, Chagallem, Apollinairem a dalšími. Kubistické období u Filly začalo r.1910 a souvisí s ideovými vztahy jeho k dílu Picassovu. Od r. 1912 se datuje Fillovo časté tvoření různých "zátiší". Snad měl na volbu motivů vliv jeho častý pobyt v Holandsku. Samému holandskému zátiší věnoval Filla později článek r. 1924 ve "Volných směrech". "Zátiší s podnosem a sklenicí" (1913), "Zátiší s rybou"(1915) "Zátiší s kouřící dýmkou" (1918) atd. Jako grafik tvořil Filla litografické portréty, zátiší, lepty, suché jehly a dřevoryty. E. Filla se účastnil velkého množství výstav. Převážně "Mánes", "Osma".

V roce 1913 se Filla oženil, jeho manželkou se stala dcera profesora filozofie na pražské univerzitě Hana Krejčí, která mu byla ideální partnerkou a nerozlučnou celoživotní družkou. První světovou válku prožil v Holandsku, účastnil se odboje českého lidu pod vedením T. G. Masaryka. Spolupracoval na projektu vzniku ČSR, po válce byl velvyslaneckým radou v Holandsku. V roce 1920 se vrátil do ČSR, učil na UMPRUM, vystupoval jako politik, maloval. Vzrůstající nebezpečí fašismu koncem 30. let probudilo ve Fillovi humanistické postoje. Za svoji činnost proti fašismu byl uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a později v Buchenwaldu. V r. 1945 vystavuje v "Mánesu" své obrazy a kresby dosud nevystavované z let 1938-1939, jejichž náměty byly vesměs vzaty z okruhu Bojů a zápasů.

V roce 1945 byl jmenován profesorem nově založené Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Vystupoval proti komunismu a byl dislokován z Prahy na vesnici Peruc. Zemřel 5.10.1953 v Praze. I zde je rozpor s naší matriční knihou, kde je uvedeno datum úmrtí 6.10.1953 v Praze. Po jeho smrti zasáhla KSČ a o Fillovi se celých 40 let vůbec nemluvilo. Jeho obrazy z pozůstalosti byly uloženy v Národní galerii v Praze, v roce 1983 byly přemístěny do Chropyně. Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se v 90. letech část jeho tvorby přesunula zpět do Národní galerie v Praze.