Menu
Město Chropyně
Chropyně
Město Chropyně
rozšířené vyhledávání

Hubert Havránek

Chropyně, jako málokterého moravského městečka, se týká rozsáhlá beletristická tvorba. Literární tvůrce přitahoval především pohádkový motiv pověsti o králi Ječmínkovi i nezřetelná historie tamního bratrského školství, mající výraz ve známém úsloví „chodit do Chropyně na móresy“. V Chropyni se však také narodil Hubert Havránek, tvůrce, spojený s městečkem asi nejbytostněji. Prožil v něm krásná léta mládí, která v jeho mysli i díle už zůstala navždy spojena se starosvětským světem Hané, pomalu podléhajícího a rozkládajícího se pod náporem postupující průmyslové civilizace. I když Havránek v Chropyni sám již dávno nežil a stejně tak nikdo z jeho příbuzných, zachoval si k svému rodišti vždy aktivní vztah, navštěvoval je a mohl-li, i pomáhal a právem mu tedy patří dostatek místa na těchto stránkách. Měl třeba velký podíl na založení místní lékárny v roce 1932, zajímal se o přírodní rezervaci Zámecký rybník a napomohl tomu, že malé místní lázně byly uznány za léčivé. Není tedy divu, že se Havránek posléze stal dalším čestným občanem Chropyně, a to po takových osobnostech, jak byli František Palacký či hudební skladatel Emil Axman. Ke jmenování došlo v červenci 1947 při příležitosti Havránkových šedesátin.

Havránek sám se v Chropyni narodil 29. července 1887 v chudé rodině. Jeho otec Alois byl malým kancelářským úředníčkem ve službách tamního velkého cukrovaru, hlavním zdrojem obživy mnoha chropyňských obyvatel. Matka Teresie pocházela ze vzdáleného Slezska. Měl pět sourozenců, z nichž však dva zemřeli ještě v dětském věku. Malý Hubert byl velmi dobrý žák; měl ovšem velmi dobré učitele, mezi které patřil i Vilém Axman, tehdejší ředitel místní školy. Tu navštěvoval do r. 1898 a další dva roky navštěvoval měšťanskou školu v Kojetíně, která v Chropyni nebyla. Roku 1900 se stal studentem Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, což souviselo s přáním jeho rodičů, aby si jako své životní poslání zvolil kněžský stav. Navíc pro chudé rodiče to byla také jediná možnost, jak nadanému chlapci zajistit vyšší vzdělání. Havránek také po maturitě skutečně studoval teologii, ale pouze 7 semestrů. Přestože byl hluboce věřící, necítil se zřejmě vnitřně k tak zodpovědnému úkolu, jako bylo kněžství, povolán. V roce 1912 začíná v Praze studovat práva a v dubnu 1918, více než třicetiletý, promuje. Za svých studií, především v Kroměříži a v Olomouci, potkal řadu významných osobností; v Kroměříži to byl zvláště vynikající matematik, fyzik a astronom prof. dr. Vojtěch Nábělek, v Olomouci pak např. prof. Prečan, pozdější arcibiskup.

Po první světové válce, ve které konal vojenskou službu jak na ruské frontě (Halič) tak na frontě italské (u Gorice) našel v nově se rodící republice dobré uplatnění. Nejprve působil jako právník u policejního ředitelství v Praze, později přešel na ministerstvo zdravotnictví, kde postupně postupoval po úřednických hodnostech, aby se v roce 1945 stal sekčním šéfem v oboru zdravotně-právní judikatury, ve věcech péče o repatrianty a reemigranty a ve věcech subvencí pro soukromé zdravotní ústavy.

Hubert Havránek byl ženatý s Aloisií Binderovou, která rovněž psala básně, články a drobné povídky, a z jejich manželství vzešly tři děti. Po odchodu z činné služby žil Havránek nadále v Praze a pokračoval v drobné, mnohdy intimní literární práci, určené spíše pro přátele než pro veřejnost. Zemřel 11. února 1970.

Havránkovo dílo a zájmy byly poměrně pestré. Tak třeba rád maloval a leckterá svá rukopisná díla vyzdobil řadou vlastních kreseb. Jinou jeho vášní bylo fotografování. Poměrně časté cesty do zahraničí (Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Jugoslávie) mu umožnily vytvořit mnoho zajímavých fotografií, zvláště pak z dob jeho italského pobytu. Přitahoval jej rovněž film; zde se asi projevil vliv rodné Chropyně, kde nadšeným stoupencem „pohyblivých obrázků“ byl tamní kaplan a pozdější farář Jan Vévoda.

Co nás však zajímá nejvíce je oblast jeho literární tvorby, v níž se prolíná próza i poezie. Havránek začal literárně pracovat za studentských let v Praze, kde psal fejetony do deníku Čech a básně do měsíčníku Obzor. Zřejmě v důsledku válečných událostí se během 1. světové války odmlčel, aby se pak od roku 1924 věnoval literatuře již soustavně. Od poloviny dvacátých let pak lze nalézt mnoho jeho drobných povídek, básní, úvah, vzpomínek, recenzí a fejetonů v množství tehdy vycházejících listů.

Veřejnosti však byl nejvíce znám jako autor básnických sbírek a řady poměrně obsáhlých románů. Z těch prvých šlo o sbírky Pramen (1934), Písně o matce (1936) a Z plamenů srdce (1939). Z beletrie zaslouží mimořádné pozornosti sbírka fejetonů Duše Hané (1930), která do značné míry popisuje jeho vzpomínky na domov a mládí. Napsal také hodně románů, např. Děvče z fabriky, o dělnici v chropyňském cukrovaru (1931), Pro lásku (1931) a Vykoupení lásky (1932), Za lepším chlebem (1932), Přístav v bouři (1933) aj.

Havránkovo dílo působí v dnešní době rafinovaných literárních postupů jaksi staromilsky a mnohdy naivně. Ve většině románů se setkáváme také s linií příliš popisného pohledu na svět, život v něm je jaksi plochý, a řešení jeho konfliktů až příliš připomínající laciné ženské romány a klišé z proslulé Červené knihovny 30. let. Přesto se nemůžeme domnívat, že by autor sám byl při tvoření veden nějakou povrchností; ba právě naopak. Havránek ke své tvorbě přistupoval vážně a odpovědně, veden snahou svět a především lidi v něm zlepšit, změnit jejich špatné morální chápání života v lepší. V románech lze fakticky nalézt odraz tří prvků, které formovaly spisovatele jako osobnost a které se přenášely do jeho myšlení. Jsou to: rodinné prostředí (především úcta k rodině, k otci, k matce, k manželskému svazku, jistot člověka ve světě…), zbožnost, víra, katolictví (z nich plynoucí všudypřítomná linie etických a morálních hodnot, které musí člověk i za těžkých životních situací dodržovat) a konečně skutečnost, že jeho dílo vyrůstá z půdy rodné Hané (v krajině svého dětství našel většinu podnětů ke své tvorbě).

Stručně řečeno, Havránkova tvorba dnes asi své obdivovatele nenalezne. Byla příliš dobově podmíněna, snad skutečně určena jen pro třicátá léta tohoto století, na jejichž počátku také nejvíce vznikala a kdy měla i své zázemí. Co snad je však nadčasové, je to, jak Havránek uchoval svět Hané, jaká bývala ještě za jeho mládí a jak postupně mizela v hvizdech továrních sirén. A pro Chropyni pak bude mít Havránek význam trvalý, neboť ta pro něj vždy byla jistota života, k ní se vracely znovu a znovu jeho vzpomínky.

Datum vložení: 3. 8. 2022 14:48
Datum poslední aktualizace: 29. 8. 2022 9:31

Město

Anketa

Rychlý kontakt

Adresa úřadu
město Chropyně
náměstí Svobody 29
768 11 Chropyně

IČ: 00287245
DIČ: CZ00287245

Kontaktní údaje

Telefon:
+420 573 500 730

E-mail:
e-podatelna

Otevírací doba

Pondělí:

07:30-11:15, 12:15-17:00

Středa:

07:30-11:15, 12:15-17:00

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát.

Pranostika na akt. den

Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý.

Svoz odpadu

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
26 27
28
29 1 2 3
4 5
6
7 8 9 10
11 12
13
14 15 16 17
18 19
20
21
22 23 24
25 26
27
28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů
  • ​​ První pís. zmínka:
    rok 1261
  • ​​ Počet obyvatel:
    4 832
  • ​​ Nadmořská výška:
    195 m n. m.
  • ​​ Katastrální výměra:
    1 900 ha