Václav z Ludanic

Panský rod Ludaniců pochází z Uher a někdy v 15. století se usadil na Moravě. Ve znaku měl letící husu (maďarsky lud) v modrém poli, později labuť. Tento rod byl spřízněn s předními panskými rody na Moravě a zastával četné úřady v zemi. Byl to rod šetrný a hospodářský. Měli hodně panství a statků, patřily jim: Rokytnice, Veselíčko, Chropyně, Kvasice, hrad Helfštýn, Lipník nad Bečvou, hrad Veveří, Jemnice, Luleč, Jaroměřice aj.

Nejslavnějším z celého rodu byl Václav z Ludanic. Ač přívrženec jednoty bratrské, byl zcela oddán králi a jako moravský markrabě (v letech 1541-56 byl tedy prvním mužem v markrabství po českém králi – markrabská činnost totiž zcela splynula s královskou v jedné osobě) prosazoval jeho zájmy na Moravě. Morava tak díky Ludanicovi byla nejen nejsamostatnější, ale byla to vlastně stavovská republika v čele s moravským zemským hejtmanem, odpovědným jen králi.

Václav z Ludanic zasedal i jako přísedící na mimořádném soudě, který tvrdě trestal účastníky prvního protihabsburského povstání z roku 1547, jehož se Morava nezúčastnila. Ale přes veškerou oddanost králi byl také horlivým obhájcem moravských stavovských práv a svobod, zejména svobody náboženského vyznání.

Za doby působení Václava z Ludanic na území Chropyně (období je shodné s obdobím doby úřadu moravského hejtmana na území Chropyně) byla obec povýšena r. 1535 Ferdinandem I. na městečko s právem dvou jarmarků a týdenního trhu, bylo zřízeno bratrské gymnázium, do kterého chodili mladí příslušníci významných moravských rodin, aby se zde vzdělávali.

K jeho osobě a víře se váže krátký příběh: Když král Ferdinand I. v roce 1550 naléhal na brněnském sjezdu na moravské stavy, aby postupovaly přísně proti jednotě bratrské, luteránům, kalvinistům, novokřtěncům a jiným sektám, postavil se pan z Ludanic tvrdě na odpor a pronesl památná slova: „My všichni ani na vlas od svého přesvědčení neustoupíme, a já sám raději hrdlo své nasadím, než abych se své víry vzdal. Dříve Morava v ohni a popele zahyne, než aby utrpěla nějakého ve víře nucení“. Když král chtěl uplatnit svou autoritu a vyzval ty, kdo by chtěli jeho návrh podporovat, uposlechlo, ač na sněmu byla převala katolíků, jen sedm osob. Václav z Ludanic pak přečetl znění královské přísahy a pobouřený Ferdinand musel sněmu slíbit, že svou přísahu z roku 1527 neporuší. Poté moravský markrabě, následován moravskými stavy, okázale opustil sněmovní síň.

Jeho smrtí vymřel rod z Ludanic po meči a smrtí jeho dcery Kateřiny, provdané za posledního Rožmberka Petra Voka, i po přeslici.